Živé zdi
Byla noc a já nemohla spát a pořád jsem se v posteli převalovala z boku na bok. Najednou jsem měla pocit, jako kdyby se na mě někdo díval. Mohly být asi tři hodiny v noci. Otevřela jsem oči a asi metr ode mě stála jakási černá postava, která se na mě dívala. Já se tak hodně lekla, že jsem rychle zavřela oči. Avšak po chvilce mi to nedalo a já je znovu otevřela. Naštěstí už to tam nebylo. Tak jsem vstala a šla se do kuchyně napít. Když jsem se chystala zhasnout, uviděla jsem něco bílého zaběhnout za roh. Myslela jsem, že se mi jen něco zdálo. Potom jsem však znovu uviděla tu černou postavu, jak se ke mně přibližovala. Neměla žádnou tvář, byl to jen takový černý vyplněný obrys. A čim blíže byl, tím více mě to sužovalo. Měla jsem pocit, jako kdyby mi někdo lámal žebra a všechny kosti v těle, nemohla jsem dýchat ani křičet o pomoc, prostě jsem byla bezmocná. Poté se probudil můj otec, který se šel také napít a uviděl mě jak ležím v kuchyni na zemi a brečím. Když jsem mu vylíčila, co se stalo, on mi řekl, že už také parkrát viděl, jak se nějaká malá bílá postava mihla po chodbě a zaběhla do zdi.
