Jdi na obsah Jdi na menu
 


Severní Korea - ráj na zemi?

3. 2. 2014

560.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Když se řekne "komunismus", představit si lze ledacos. Mně osobně se zvedá žaludek odporem a to jsem zažila jen komunismus v jeho lepší podobě. Komunismus v Severní Koreji, kde lidé umírají hlady a sirotci se posílají na smrt pod záštitou státu je o něčem jiném. Jen utvrzuje v tom, že komunismus a fašismus k sobě nemají zas tak daleko.

Severní Korea - stát, kde lidé živoří, žebrají a hladoví. Jsou vězněni v koncentračních táborech v celých rodinách a mnohdy ani neví proč. Trpí za malicherné prohřešky svých předků. Je to účinná zbraň proti případnému odporu občanů proti režimu. Okamžité popravy a koncentrační tábory pro celou rodinu jsou velmi pádným důvodem k tomu, aby lidé nevyvíjeli sebemenší snahu o převrat.

Sirotci, kterým rodiče většinou zemřeli hlady, se potulují po ulicích a žebrají. Vyčerpané a hladové děti jednou za čas policie odváží do "dětských útulků", ve kterých jsou takové podmínky, že si to ani neumíme představit. Děti jsou zamčené a čekají na smrt. Najíst dostávají zřídka a velmi málo.

Podobně jako v minulosti u nás se organizují přehlídky šťastných a spokojených občanů a zpívajících zdravých dětí, uctívajících svého vůdce Kim Čong-ila. Kontakty s cizinci jsou přísně zakázány a trestají se smrtí, stejně jako pokus o emigraci do sousední Číny. I tak se denně několik odvážlivců rozhodne hranici překročit. Raději riskují život, než aby žili v jednom z nejkrutějších režimů světa. Předpokládá se, že v sousední Číně žijí statisíce těch, kterým se překročit hranici státu s nejsilnější diktaturou na světě podařilo. V případě odhalení čeká smrt i ty, kteří jim pomáhali.

Ekonomika státu je v rozkladu. Přesto má vláda stále dostatek financí na zbrojení a výzkumy zbraní hromadného ničení. Každý sedmý občan je voják, policista nebo člen domobrany. Jen členů domobrany je v Severní Koreji 2 miliony. 
Korea má kromě zbrojení ještě jednu zajímavou zálibu. Zemědělci, kteří sami umírají hlady, musí povinně pěstovat opium. Korea místo toho, aby nakrmila své občany, vesele na svých nejlepších půdách pěstuje mák a prodává světu drogy.

Snaha západního světa o nasycení hladovějících dětí často přijde vniveč. Většina charitativní potravinové pomoci končí na černých trzích, kde se k ní hladovějící lidé rozhodně nedostanou. Přesto je na charitativní pomoc odkázána téměř třetina obyvatelstva.

Severní Korea má 23 milionů obyvatel, rozlohu 120539 km2 a její hlavní město je Py´ongyang. Metropole Py´ongyangu je vyhrazena jen nejvěrnějším služebníkům Strany. Všichni tam musejí být mladí, zdraví, krásní a šťastní. Domácí zvířata, invalidé, starci a těhotné ženy nemají do Py´ongyangu přístup. Kazili by umělecký dojem města.

O internetu si mohou nechat jen zdát i movitější občané státu. Majitelé televizorů čekají na neděli, zda jim bude dopřán nepřerušovaný přísun elektřiny. Jedině tak mají šanci se dozvědět několik vzácných informací ze zahraničí, pokud se je ovšem státní televize rozhodne odvysílat. Severní Korea se přitom stále označuje za "ráj na zemi".

Bude Severní Korea po Iráku další zemí, kterou se USA pokusí zbavit režimu? Dosud na tom Spojené státy neměly žádný zájem. Korea nemá ropu ani žádné jiné zdroje, které by si zasloužily větší pozornost. Možná se situace změní, pokud bude prokázáno, že Severní Korea vyvíjí a vlastní jaderné zbraně. Pak bude ohrožen celý svět.

Režim Severní Koreje je srovnatelný (a možná ještě horší) než režim Saddáma Husajna v Iráku. Nevěřím řečem USA o snaze "vysvobodit irácký lid z krutého režimu". Kdyby Spojené státy skutečně byly tak útlocitné, už by dávno zasáhly i v Severní Koreji. Nikdy jsem nesouhlasila se vzájemným vměšováním se cizích států do politiky, ale lidé v Severní Koreji nemají bez podpory zahraničí šanci. Ani tu nejmenší. 

Na závěr připojuji dokument o tom, jak těžké je se z takové země hrůzy dostat.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-(

(Green_Lantern, 3. 2. 2014 1:21)

Je mi líto těch, co se tam narodí. Bohužel si nevybírají...