Amityville - Dům hrůzy
16. 1. 2013
Vraždy v Amityville
Je 13. listopadu roku 1974 a policisté přijíždějí na adresu 112 Ocean Avenue v Amityville. Malé, poklidné městečko ležící na Long Islandu ve státě New York se tímto datem stává nechvalně proslulým místem, ve kterém se odehrála série brutálních vražd v rodině DeFeových...
Co masakru předcházelo a kdo je vrahem?
Rodina Ronalda a Louisy DeFeových žila v osudném domě přes 10 let. Otec se však ke svým nejbližším nechoval zrovna přívětivě. Často byl tak dům vinou jeho despotických výstupů svědkem hádek, jež nejvíce postihovaly samotné děti - Marka, Johna, Ronalda jr.(dále jen pod přezdívkou Butch), Allison a Dawn. Toto terorizování nejhůře nesl nejstarší z nich Butch, který byl obětí posměšků a šikany i ve škole. Z Butche se stal problémový jedinec hledající útěchu v drogách a drobných krádežích. V roce 1971 (měl 20 let) přetekl jeho pohár trpělivosti poprvé, když zaútočil uprostřed hádky na svého otce brokovnicí. Výstřel však v překvapení všech nevyšel... protentokrát.
V roce 1974, týden před osudnou událostí, Ronald sr., co by vlastník prosperující firmy, nařídil Butchovi, aby uložil výdělky z firmy do banky. Ten měl ale jiný plán a 20 000 dolarů si nechal. Na policii pak nahlásil, že byl při převozu přepaden a okraden. Otec tušil synovy nekalé úmysly a tento čin následně vyvolal jen další z mnohačetných hádek.
Ve středu 13. listopadu (po půlnoci) vykonstruovala Butchova pohnutá mysl nápad vyvraždit rodinu. S nabitou puškou značky Marlin vchází nejdříve do manželské ložnice, kde výstřely do zad a krku usmrcuje otce, matku pak dvěma ranami do hrudníku. Dále zamíří do pokoje dvou mladších bratrů, v němž každého popraví jednou kulkou. Poslední zastávkou jsou pokoje jeho sester. Allison a Dawn, kterým bylo 13 a 18 roků, střelí do tváře (Mark a John měli v době vražd dětských 12 a 9 let)... Bylo krátce po třetí hodině ranní, když tento masakr skončil. Butch se osprchoval, následně své zkrvavené oblečení naložil do auta a zbavil se důkazů.
Osud vraha
Ráno Butch vyrazil jako každý všední den do práce, z níž několikrát zavolal domů (tímto si zprostředkovával alibi a zároveň se mohl přesvědčit, jestli v domě nebyl někdo, kdo by jeho hrůzný čin objevil). Zbytek odpoledne si krátil v hospodě popíjením piva a užíváním heroinu se svými kamarády, čímž samozřejmě také posiloval svoje alibi. Kolem osmnácté hodiny se pak vydal domů. Obratem se ale vrátil do hospody s tvrzením, že jeho matka i otec jsou mrtví....
Zanedlouho na místo činu dorazili policisté, kterým se naskytl pohled na zastřelené oběti nějakého šílence. V prvním momentě je ani nenapadlo, že by to mohl udělat přeživší syn. Butch měl totiž alibi, navíc označil i potenciálního vraha své rodiny (měl jim být místní gangster Luis Faliny, který se několikrát dostal do křížku s jeho otcem), a proto byl brán nejdříve jako svědek. Prozradili ho však nevěrohodné svědecké výpovědi spojené s dobou úmrtí obětí a obal od nábojů nacházející se v jeho pokoji. Jejich značka byla totiž stejná jako těch v mrtvých tělech. Navíc, když policisté zjistili, že jejich svědek je fanouškem zbraní, nebyl pochyb, kdo je vlastně vrah, a tak přiznání na sebe nenechalo dlouho čekat.
Následoval soud, ve kterém obhájce William Weber kladl vinu na nepříčetnost svého klienta, jehož měly k vraždám navádět jakési hlasy. DeFeo byl proto podroben několika psychiatrickým vyšetřením, z nichž lékaři konstatovali jediné - plně zodpovídá za své činy. V prosinci roku 1975 byl Butch odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 150 let (za každou vraždu dostal 25 roků).
* Dodnes se vedou spekulace, jak je možné, že se nikdo neprobudil (mrtvá těla ležela na postelích) poté, co vycházely ze zbraně výstřely a zda-li Butchovi nepomáhala starší ze sester, jenž mohla být posléze bratrem zastřelena jako nežádoucí svědek.
